děvče z odrazu

"Viděl jsem, že už v tobě nejsem. Věděl jsem, že jsi již jinde. Věděl a nic nedělal, nechtěl jsem věřit tomu co jsem věděl. Byla jsi jako poezie, kterou píšeš, voněla jsi po čaji (tvém oblíbeném) a nikdy jsi nepřestala snít. To já si tě vysnil. To ty neexistuješ. Došla mi pozdě tahle myšlenka. Já vůl. Nechal jsem tě jít."

chtěla jsem si to jen zaznamenat. Tyhle věci jsou občas tak neskutečné až mám pocit, že neexistuji ani sama pro sebe.