v bílém pokojíčku

"Nikdy jsi to neřekl, mám tě rád ani nic podobného. A teď se na mě díváš svýma prázdnýma očima, prázdným srdcem. Jsi stín, nemohu se tě zbavit. Bolíš mě !"
Podívala jsem se na něho. Byl jen černý flek, stín , poděs, a noční můra mého myšlení a cítění.
Neznala jsem ho. Neměla jsem šanci ho poznat. Jen jsem věděla, že ho musím mít ráda.
"Mysli na jiné!" řekl
"Nejde to, zkoušela jsem a nelze. Dny, které jsem ztratila kvůli tobě, jsou pryč."
Zvedl se.
Vypadalo to, že odejde beze slova. Ostatně jako vždy , když měl šanci něco udělat. Další. Šanci.
"Vysníváš si mě, nežiji. Jsem jen tvůj herec, tvá fantazie, nic reálného. Mysli na jiné. Opusť mě!"
"To ty vždy opouštíš mě."
                        ("Tak zase za rok")