29. 8. 2014

Zakouřené kavárny.
  Lidi s deštníky v dnech kdy to nejméně čekáte.
Ráda bych sedávala navždy
    na té římse v Pražském bytě.
Vůně makronek 
     hned po ránu, vane přes otevřený balkón
a vítr pohrávající si se záclonou.
bílou a průsvitnou 
jako já 
všechno zapadá i dopis, který ti potají píšu 
Jsem v Paříži. 
(u tebe asi je to tím že si ten dopis nikdy nedostal)
Vím, že nikdy nebudu ta osudová, ta ke které se budeš vracet 
jako Napoleon po bitvě. 
Ruka klesá podél dveří dolů.
Odcházím 
Bez zaklepání.
S kufrem plných dopisů.

1 komentář: