Přišel k nám déšť. A mě nezbývá nic jiného než jen sedět, pozorovat tě a vzpomínat jak jsme jen tak mlčeli, ikdyž trapně stejně tak láskyplně až mě ta myšlenka občas ještě zabolí.
Většinou na to myslím ve vlaku, protože vlaky jsou převozníci lidský vzpomínek, jako bych se pokaždé co nastoupím, vrátila zpátky.
Stále mi chybíš, ikdyž méně, tak stále. A více.
Už necítím ani napětí, ty papírové vlaštovky mezi námi a havran ticha. Jakoby to byl jen sen. Celá láska.
Snad si jednou znova pošleme vlaštovku.
A objevíme dávno zapomenuté.
A v tůni není ani jedna ponorka. " Ne, ani jedna" A dělat že máte radost je dneska jako oblíkat se podle poslední módy a já nejsem zrovna dvakrát módní. Všechno je jeden velký chaos v mé hlavě, jiný svět.
Svět velryb zpívající ty krásné zvuky chaosu, chtěla bych je umět přezpívat.
Bydlet tak v prosvětleném bytě bez ničeho.
s černým kocourem
a ranní cigaretou.
preco havran?
OdpovědětVymazatprotože havran je spolu se lvem takové mé zvíře které všude cpu.
Vymazatnavíc tajnustkář a temný strážce, střežící ticho
"vlaky jsou převozníci lidských vzpomínek...", to je pekne (privolalo nejaku tu neuchopitelnu spomienku, hoci nie som vo vlaku). A pripomenula si mi tiez poviedky Aleny Prokopovej, "Za zrcadlem a s cim jsem se tam setkala". Mozno by sa Ti pacili. Krá.
OdpovědětVymazat