Zimní mrazivé sněhové

Jak se máte?

Naděje, že jednou odejdu a budu žít tady. Se smečkou svých bestií, ranními východy a večerními západy. Smířená s minulostí a klidem v srdci i v hlavě. A bez povinosti vrátit se zpět. 

Vůně jehličí všude kolem. A dotěrné mokré čumáky mých chlupatých přátel. 
Všechny vás to táhne do Ameriky, já si postačím s lesem. Modrým, šedým, i zeleným. Na Šumavě, v Krkonoších nebo na Moravě. A někdy snad Island.

Bez kýčovitých a nic neříkajících by to nebylo ono.

 Mám chuť zkoušet nové věci, ikdyž se to většinou nedaří. Jako například tahle fotka, která se ale zařadila mezi mé oblíbence. Jsem divná, mám ráda věci kterou by ostatní vyhodili do koše.

 Kolik překážek jsme v ten den museli překonat (když máte psy kteří se bojí nastoupit do vlaku) a vlastně tyhle překážky udělaly den zajímavým a naprosto kouzelným.


Musím vás štvát se svýma černobílýma fotkama, ale mají v sobě tolik života ikdyž jsou dvojbarevné.
Chci někoho s kým bych se mohla toulat po horách s foťákem a bestiema.
*stále čekám na kritiku z vaší strany, abych se někam posunula. Za pozitivní komentáře jsem vděčná a nejraději bych vám všem poděkovala osobně, ale i přesto prosím..